česky  -  English  -  deutsch
         
Fotogalerie  

Snad nejpůsobivější spojení představuje v Českosaském Švýcarsku kámen a voda. Zdejší výborně propustné pískovce skrývají ve svém nitru nekonečné zásoby podzemních vod, jež dávají vzniknout  a říčkám. Věčný koloběh podzemních vod začíná na východním okraji národních parků podél . V okolí tohoto geologického zlomu, přicházejícího od Doubice a Kyjova přes Vlčí Horu, Brtníky a dále k saskému Hohnsteinu, lze pozorovat jak potokům, přitékajícím sem že žulové oblasti, ubývá vod a některé z nich úplně mizí v podzemí. Vsáknutím potočních vod do pískovců začíná jejich tisíciletá pouť podzemím, na kterou se k nim přidávají i vody ze zasakujících dešťů a tajícího sněhu. Společně směřují ke , údolí tak hluboce zaříznutému, že se do něj drénují podzemní vody z velmi vzdáleného okolí. Voda na své podzemní pouti nespěchá, když urazí pouze několik metrů za rok, a snad jen prostřednictvím puklin a zlomů v pískovcovém masívu dokáže zrychlit svůj běh. Některé nedočkavé proudy podzemních vod si svou dlouhou pouť k Labi zkracují, když si našly cestu do říček , Kamenice, Lachsbach  či Sebnitz na jejich dolních tocích. Prozrazují se zde četnými prameny a jako by z ničeho nic vznikajícími potůčky, které nevysychají ani v dobách největšího sucha.

 Mimořádně čisté vyvěrající vody mají stálou vydatnost s teplotou okolo 10 °C a tak i v zimě lze v okolí pramenů a říček vidět svěží a mechorostů, na které je Českosaské Švýcarsko obzvláště bohaté. Často se zde daří a voda, která jimi protéká, od nich získává nápadně červené zabarvení, jako např. v . Jinde se zase na vývěrech podzemních vod daří a sinicím, které jsou živy z rozpuštěných látek ve vodě. Bohatství podzemních vod je čerpáno v okolí Hřenska pomocí vrtů a využíváno pro vodárenské zásobování Děčínska. Mnoho pramenů je jímáno i v okolí Děčína, např. vodárnami u Bělé. Tam, kde voda po kapičkách prosakuje a odkapává ze skalních převisů, dokáže občas svůj běh i zcela zastavit. To když ji mráz dočasně zakleje do různobarevných a ledových opon. Celkově je ale Českosaské Švýcarsko na povrchové vodoteče chudé, a to díky vysoké propustnosti pískovců, které většinu vody pohltí do svého nitra. Většina malých vodních toků má proto vodu pouze v období jarního tání nebo po silných deštích. V místech, kde se vodní toky poklidně ubírají rovinatým terénem, dochází k jejich ukázkovému meandrování, jako je tomu a či na Kamenici mezi Všemily a Srbskou Kamenicí, kde byly meandry vyhlášeny přírodní rezervací. Občas dojde k mimořádným situacím, kdy se vodní toky rozvodní a v roce 2002 bylo Hřensko postiženo mimořádně velkou povodní odpovídající pětisetleté vodě, kdy oproti normálu stoupla hladina vody . Chcete-li se s vodami Českosaského Švýcarska důvěrněji seznámit, navštivte  třeba v údolí  soutěsky  Kamenice či saské údolí Polenztal. Rovněž podél se na saském břehu vine turistická stezka. Čekají zde na vás úchvatné scenérie skalních kaňonů protékaných křišťálově čistými říčkami. Ve vodě se daří lakušníku vzplývavému, tvořícímu vlající zelené závoje s bílými květy, pod kterými se ukrývají hejna ryb. Voda je v Českosaském Švýcarsku všudypřítomná a v každou roční dobu se lze setkat s jejími dalšími podobami, jako hustými mlhami, námrazami, sněhovou pokrývkou či například vegetační vodou na houbách a kapkami ranní rosy na trávě či pavučinách.
Počátky zrození hydrogeologického významu Českosaského Švýcarska sahají až k samotnému vzniku křídového moře. Toto moře bylo neklidné a často se střídalo období jeho nástupu s ústupem. Podle toho i mořská sedimentace probíhala v cyklech, během kterých vznikala souvrství odlišných vlastností, např. odlišné zrnitosti a také odlišné propustnosti pro podzemní vody. Vznikla tak dvě hlavní souvrství, starší cenomanské a mladší turonské. Na počátku každého sedimentačního cyklu probíhalo bouřlivé období, kdy se nejprve ukládal hrubozrnný materiál, který tvoří až slepencové polohy s valounky. Následovala klidnější sedimentace čistých křemenných písků, které dnes představují ideální prostředí pro tvorbu zásob podzemních vod v pórech mezi jednotlivými zrny. Propustnost pískovců je proto nazývána „pórová“, a spolu s póry představují hlavní cesty oběhu podzemních vod i četné pukliny, kterými je pískovcový masiv rozrušen, a odtud pak název propustnost „puklinová“. Mezi spodním cenomanským a svrchním turonským souvrstvím se nachází několik desítek metrů mocná poloha nejjemnějších a prakticky nepropustných kalových sedimentů. Tato vrstva odděluje podzemní vody cenomanu od turonských a způsobuje tzv. artézskou napjatost podzemních vod cenomanu. Vlivem napjatosti dochází často po navrtání cenomanských vod hydrogeologickými vrty k jejich samovolným přetokům na povrch terénu, a jelikož obsahují zvýšený obsah rozpuštěných látek, zejména železa, projevuje se to zde , jako např. u soutoku Suché Kamenice s Labem či u Jetřichovické Bělé před soutokem s Kamenicí. Území Českosaského Švýcarska představuje oblast tzv. úplného hydrogeologického cyklu, tj. zahrnuje jak oblast infiltrace, tak oblast transportu i oblast drenáže podzemních vod. Hlavní oblast infiltrace se nachází při východním okraji území podél Lužického přesmyku, centrální části národních parků představují pro podzemní vody oblast transportu a okolí Labe pak představuje oblast úplné drenáže. Kaňon Labe svou hloubkou místy prořezává celou mocnost pískovců až na jejich podloží a veškeré křídové podzemní vody se zde do Labe přirozeně odvodňují. Proto lze i zde na březích Labe vidět červenavě zbarvené vývěry cenomanských vod. Pro úplnost je třeba uvést, že místy se zejména v okolí národního parku dochovaly i nejmladší křídové sedimenty z geologického období nazývaného coniac. Zpravidla se jedná o málo propustné slínovce bez hydrogeologického významu. Tam, kde se však vyskytují, setkáváme se díky jejich vápnitému složení s výskytem bohatší flory a fauny, než je tomu na chudých křemenných pískovcích. 



webdesign Webdesign by: